o prozřetelnosti

Lucilie, ptal ses mě, proč se přihází dobrým mužům mnoho zlého, jestliže je svět řízen prozřetelností. Lépe by se o tom pojednalo v rámci většího díla, kde bychom podali důkaz o tom, že prozřetelnost vládne všemu a že bůh se o nás stará. Protože si však přeješ odtrhnout od celku malý kousek a rozřešit izolovaně jeden rozpor, přičemž by spor jako celek zůstal nedotčen, vezmu na sebe věc ne nesnadnou, obhajobu bohů.

V této chvíli je zbytečné dokazovat, že tak velká stavba nemůže stát bez nějakého dohližitele, že se toto seskupování a rozcházení hvězd neděje z náhodného podnětu, že předměty, které uvede do pohybu náhoda, jsou často zachváceny zmatkem a snášejí nárazy, že tento rychlý běh, který nenalézá překážky, postupuje podle příkazu věčného zákona a unáší s sebou po zemi i po moři tolik věcí, tolik světel, která přejasně září a svítí, každé na svém určeném místě. Že tento pořádek nemůže být vlastní bloudící hmotě, že prvky, které se sešly jen tak nazdařbůh, na sobě v harmonické rovnováze závisejí tak, že ohromně těžká hmota Země sedí nepohnutá a dívá se na útěk nebe spěchajícího kolem ní, že moře rozlitá v údolích rozmáčejí zemi, ale nezvětšují se vodami řek, že z nepatrných semínek vyrůstají obrovské věci.

Ani ony přírodní jevy, které se nám zdají zmatené a neuspořádané, totiž deště, mraky a míhání z nich vystřelujících blesků, požáry šlehající z rozpolcených vrcholků hor, otřesy kymácející se půdy a jiné úkazy, jimiž hýbá rozbouřená část vesmíru kolem země, ani to se neděje bez pravidel, třebaže to je nečekané, avšak i to má své příčiny stejně tak jako to, co spatřeno na místech pro ně cizích nám připadá jako zázrak, třeba teplá voda uprostřed řek a nové ostrovy vyrůstající v širém moři.

A tak také jestliže někdo spatří, jak se obnažuje břeh, když moře ustupuje, a za krátkou dobu se znova zalévá vodou, bude věřit, že se vlny vlivem slepě působícího proudění hned stahují do sebe a smršťují, hned zase vyrážejí a prudkým během znova zabírají svá místa? Zatím se vlny v pevnou hodinu a den vzdouvají a stoupají a jsou vyšší nebo nižší podle toho, jak na ně působí Měsíc, podle jehož rozhodnutí se oceán roztahuje.

Avšak odložme tyto úvahy na vhodnější dobu, tím spíš, že ty nepochybuješ o prozřetelnosti, ale stěžuješ si na ni.

Smířím tě s bohy, kteří se nejlépe chovají k nejlepším. Příroda totiž nikdy nestrpí, aby dobré škodilo dobrému. Mezi dobrými muži a bohy je přátelství, založené na ctnosti.

... vychovává trochu tvrději, tak jak činí přísní otcové. A tak až uvidíš, jak se dobří mužové, milí bohům, namáhají, potí, stoupají do strmého svahu ... dobrého muže nerozmazluje, ale zkouší ho, otužuje ...

"Proč stíhá dobré muže tolik protivenství?"

Dobrého muže nemůže postihnout žádné zlo, protiklady se nemísí. Tak jako tolik řek, tolik dešťů spadlých shůry, takové množství minerálních pramenů nemění chuť možské vody, ba ani ji neoslabují, stejně tak nápor protivenství neorzvrátí duši statečného muže: zůstane pevně stát na svém místě a ať se stane cokoli, dá tomu svou vůli. Je totiž mocnější než všechny vnější věci. Neříkám, že je necítí, ale že je přemůže, a když je obvykle klidný a mírný, povstane proti tomu, co se na něho žene. Všechna protivenství pokládá za cvičení.

Věz, že si stejně musejí počínat dobří muži, že se nesmějí lekat utrpení ani těžkostí, že si nesmějí stěžovat na osud, že se musejí přizpůsobit všemu, co se stane, a obrátit to v dobro.

Nezáleží na tom, co snášíš, ale jak to snášíš.

Bůh se chová k dobrým mužům jako otec, jeho láska je také silná a říká: "Práce, bolesti a škody je musejí udržovat ve stálém napětí, aby nabyli pravou sílu.

Štěstí, které neutrpělo žádnou škodu, padne pod sebemenším úderem, avšak to, jež se muselo neustále rvát s potížemi, otužilo se křivdami a neustoupí před žádným zlem, a i když padne na zem, bojuje na kolenou.


Autor: Seneca / Listy Luciliovi